Znám tolik slov, PRO GABRIELKU Zrovna mi fouká do pokojíku větřík a já doufaje, BYLA, JSI, A BUDEŠ... Byla jsi to ty, která zaujala mě jako myslivce víla, RTY BEZ ÚSMĚVU Místo abych maličko POZNAL JSEM STVOŘENÍ Poznal jsem stvoření... NAROZENINY Tyto řádky nejsou žádnou lstí, MOC RÁD Moc rád bych ti, MALÝ SEN Sním o šťastném životě TAJEMSTVÍ Když jednou ZBYTEČNÉ SLZY neodcházej, má milá, SAMETOVÁ TVÁŘ Zaklepu a slyším kroky, jež se blíží, Dé eL V moci svěřené, SLUNCE ZAPADÁ Oči se zavírají, PROKLET Poslední večer zdálo se mi ŠEST PÍSMEN Paragraf šest zákoníku pravdy praví, VÝJIMKA POTVRZUJE PRAVIDLO Každý rozumný kluk ví, LOĎ SNŮ Přeji si, POSEDLOST Zhoubná nemoc dala by se nazvat chuť, Mé básničky
POD KŘÍDLY KOLIBŘÍKA
ale žádné co by sílu mělo,
aby něhou tvoje srdce rozechvělo.
Dotykem, byť jen dočasným,
mnohé jeden ret druhému říká,
proto od našeho polibku bez zábran
létám vzduchem pod křídly kolibříka.
Skrze nepropustnou hráz
mořských vln a mořských řas
proplétám se s jedním přáním,
hlas tvůj brzy uslyšet zas.
Rozum žene mne tam
kam tvoje kroky míří,
stávám se otrokem tvým
připoután na pranýři.
Ani za ten největší poklad světa
bych tě nikdy nikomu nedal,
protože ve tvém srdci našel jsem to,
co jsem celý svůj život hledal.
Porozumění...
že mi pošeptá, že už nastupuješ do tramvaje:)
Chybíš mi, tolik se na tebe krásko těším,
každý moment bez tebe se stává těžším.
Čas s Tebou plyne jako milka na jazyku,
Angelina Jolie vedle tebe potřebuje plastiku:)
Jsi prostě moye mimi a jenom moje budeš,
jedině já budu ten, s kým do divadla půjdeš:)
Mým snem je splnit to, po čem tvoje mysl touží,
jedině péči a něžné objetí si tvé srdce zaslouží.
Že chci s tebou pinkat zdá se pociťuju,
chci ti dát pusinku a říct, že tě miluju.
Opět sedím sám v pokoji, opět tě tady postrádám,
moc se těším až ti velkou pusinku zítra zase dám.
Ty jsi teď na icq a píšem si, nevíš, že píšu rýmy,
propojené naším nekonečným poutem a city mými.
Jsi se mnou, ale nemůžem se koukat do očí,
teď nejsme spolu, osud je zřejmě špatný rozhodčí.
Protože kdyby byl fér, nespinkal bych po večerech sám,
jedině když jsem s tebou tak nejsem samotou svázán.
Jsi smutná z toho, že to doma teď nemáš nejlepší,
Věř, že zanedlouho bude vše okej, vše se vyřeší.
Každopádně ať se děje, co se děje pořád měj na mysli,
že je tady jeden mladík co na tebe neustále myslí.
Je tvou oporou a ty jsi opora jeho,
chce tě mít za miláška svého.
Proto buď silná a bojuj se vším, co se ti do cesty postaví,
budu vedle tebe a budu ukazovat jak se devítkou zdraví:)
Gabriela je moje kuřátko a každý ať si rychle zvykne,
jedině já budu ten, koho kdy Gabrielka svlíkne:))))))
miluju tě:-*
byla jsi to ty, co do mého srdce něhu vlila.
Byla jsi to ty, kdo jako první oslovil mou duši,
jestli amor střílel lukem, pak já beru kuši.
Byla jsi to ty, která zahltila můj svět sluncem.
Tvým polibkem je můj ret slastí pohlcen.
Byla jsi to ty, kdo mne nikdy nezanedbal,
bez tebe jsem prázdný sál a s tebou karneval.
Byla jsi to ty a nikdo jiný by to nemohl být,
nikomu jinému nemohl bych záda umýt:)))
Byla jsi první, kdo mi opravdu porozuměl,
budeš poslední na koho bych kdy zapomněl.
Pro mne si kapka vody v rozlehlé poušti,
rozkvetlá nádherná bílá růže v houští.
MILUJU TĚ,
přivoněl ke tvé růži,
zasáhne mé srdéčko
přes dvěstě kuší.
Místo abych pohlédl
na tvou usměvavou tvář,
oči mé mi spaluje
žhavá sluneční zář.
Místo abych se měl
s tebou nebesky krásně,
píši tady bez naděje
zamilované básně.
Toto stvoření báječné je a bez něj života není...
Každý chtěl by ji, ale je to jen snění...
Nadevše ji miluji a nezapomenu na ni...
darovat Ti přáníčko je mi ctí.
Má hlava nevyspělostí sténá,
avšak z Tebe, miláčku, stává se žena.
Žena milá, pěkná, důvěryhodná,
jen málokterá se Ti, poupátko, vyrovná.
Další fakt, jenž vím 100% jistě,
že srdéčko Tvé je na tom správném místě.
Jsem Romeo a ty Julie,
jsem ten, který tě nejvíc miluje.
Krásné narozeniny...
má milá,
nakreslil jemnou tuží
jednu maličkou růži.
Moc rád bych ti,
má spanilá,
za malou hubičku
ulovil tu nejhbitější holubičku.
Moc rád bych ti,
má vysněná,
chtěl ústy hřát
tvé slaďoučké rty, napořád...
bez pomluv a zklamání,
bez chvil o samotě,
a bez loučícího mávání.
Sním o dlouhých nocí
a krátkých dnech,
o vodních tocích
a červených vínech.
Sním o úsměvu a hrdosti,
o pivě, slečnách a radosti,
ale především o míru
a duševní nespoutanosti...
kráčel jsem vesnicí,
našel jsem malinkou
krabici.
Byla to krabice tajemná,
taková na světě
je pouze jediná.
Vzal jsem si ji na půdu
a chytře uschoval
do starého sudu.
Byla uzamčena zlatým klíčem,
ba ani nárazy těžkým míčem
nerozbily zámek zamčený zlatým klíčem.
Vrátil jsem se tedy do vesnice,
hledat klíček zlatý, nic více.
Za stromy, pod kameny, v jezeře,
čuchal jsem, kde se dalo,
je to snad málo?
Tedy táži se Tě, Promethee:
"Kdepak jen oheň odpočívá,
kde je?"
Obešel jsem pár stromů,
a vrátil se pak smutně domů.
Ráno bylo brzy zpět,
Vzbudil jsem se přesně v pět
a hledat klíček vydal se hned.
Hledání ztěžoval mi krutý mráz,
hejna chladných vloček
byla jako stěnná hráz.
Počkal jsem si tedy čas,
aby klíček hledal se mi snáz
a hleď, léto!
jsem tady zas.
Odkryl jsem kobereček
zvaný mech
a spatřil jsem vysmátého červa,
to je pech!
Ale pak,
já cítil jsem jako kouzelník, mág!
Když slunečním paprskům vzdálil se mrak.
Za takového světla nešel přehlédnout klíč,
jenž při pohledu na něj ovládl mě chtíč.
Při běhu na půdu ležel v mé dlani,
za chvíli seděl jsem s krabičkou na stráni.
To je ale napětí, páni!
Bohatství na mě jistě čeká,
co všechno si koupím!
Šaty, míč, kolo i pejska,
jistě neprohloupím...
Moje sny, naděje a iluze,
stačila zničit jen a pouze,
jedna...jediná...prázdnota.
a nápis uvnitř: krabice=žádná hodnota.
nenič mne svou krásou,
ladností oplýváš jako víla
díky, které i hvězdy hasnou.
neodcházej, má panenko,
otevřeš tak velkou ránu,
projdi se na chvilinku
a vrať se odpoledne, večer, k ránu...
neodcházej, moje krásko,
stále Tě u sebe nosím,
neodcházej, moje lásko,
neodcházej, prosím...
náhle ticho a z kukátka kdosi vzhlíží.
Dveře se otevírají, čekám, co nyní přijde,
ladnou chůzí z bytu kráska vyjde.
Kdo jiný než-li ona, mohla by to být,
komu jinému mohly by se takhle vlasy třpytit.
Za pár chvil už v pokojíku popíjíme vínko,
když v tom opřeš se hlavou o mé ramínko.
Výzvu přijmu a oplatím ji v podobě pusinky medové,
vzrušení přišlo nečekaně jako vánice sněhové.
Nečekané a přitom po vášni lačné,
bylo by pohlazení po zádech, kde vše začne.
Polibky na zádech, od zhora až dolů,
je ti moc hezky, protože jsme spolu.
Ze zad se přesouvám níže ke kalhotkám,
stále líbám Tě a rukou pohladím, ty víš kam:)
To už nevydržíš a hodíš mě na záda,
láska, vášeň, krása a žádná zrada.
Čekám na první pohyb jednoho z nás dvou,
najednou uvidím Tvé tělo sedět nademnou.
Stále oblečená ve spodním prádle na mě sedíš,
cítíš moje vzrušení a přitom do očí mi hledíš.
Líbáš mě na hrudi, lehce mě škrábneš,
natáhneš se k lampičce a zhasneš.
Pevná prsa zatím neodhalené
nohy krásné, dlouhé a hladce oholené.
Zadeček velice krásný, kulatý a vyzívavý,
ve tváři zářící sladký úsměv hravý.
Jsi půvabná svou lehkostí doplněnou elegancí,
uvědomil jsem si, jakou mám teď jedinečnou šanci.
Začnem se svlékat...
Jak vyjádřit obdiv nad tvým tělem, to nevím,
prsa pevná, ještě hezčí než jsem myslel předtím.
Ve víru vášně se kapky potu množí,
abychom spolu byli je snad vůle boží.
Opět se posadíš na mě a já proniknu skrz,
jako bych dobyl nedobytnou tvrz.
Ruce mi držíš za hlavou, nemohu nic dělat,
jenom se nechat vést a nemohoucně sténat.
Nemůžu se hnout, jenom se stále potit,
jak zkušeně to děláš nedokážu pochopit.
Hraješ si a přitom do očí mi hledíš,
kam bys mě dřív škrábla, ani sama nevíš.
Milujeme se, ty máš absolutní nadvládu,
koušeš mě do krku a není to z hladu:)
Zvedneš hlavu a já líbám Tě na prsou,
vzrušeně dýcháš s otevřenou pusou.
Stále víc a víc zesiluješ své sténání,
kdo říká, jak krásná jsi, nepřehání.
Po krásném milování usměješ se na mě
a já tuším že příští kolo bude ve vaně ;o)
jenž udělil mi osud,
dávám lidem možnost vidět krásu,
jakou nespatřili dosud.
Půvab je to, co ze tvých rtů září,
paleta barev, rtíky mnoha tváří.
Vykládáním karet bůh předurčil,
že se nebe vzhlédne ve tvé kráse.
proto nezbývá mi nic, jen dodat:
"Staniž se to, co státi má se."
Věř, že mé tělo ovládlo by chvění,
kdyby jednoho dne, došlo k políbení.
Jsem hnán srdéčkem k jednomu cíli,
mými rty obejmout Tvé,
byť jen na malou chvíli.
sen mysl napadá,
děti už si nehrají,
slunce zapadá.
Zemi zahaluje stín,
měsíček hladí nám záda,
poklidný večer přichází
a s tím i slunce zapadá.
Na tmavé obloze
bílé hvězdy lesknou se
a tíhou bezmocná víčka
upadají lehounce.
Nyní již všichni hajají,
čekají, co krásného přijde
a nemyslí na skutečnost,
že sluníčko za pár hodin vyjde...
o té nejkrásnější dívce na Zemi.
Nelze ji popsat.
Je tak nádherná, že
stěží můžu větu dopsat.
Tak moc jí to slušelo,
že jen nad ní slunce
a všude kolem pršelo.
Není namyšlená ani lakomá,
sladká jako panenka maková,
nosí jméno Monika Baková.
Jenomže pak
stalo se oč nežádal jsem.
Hrom, blesky a déšť
zhroutily můj krásný sen.
V jednu chvíli sním o kráse,
kde se mi vše daří
a hned poté probudím se
zklamán a se slzou na tváři.
nechť se naše srdce v moři citů plaví.
Tvoje jméno, možná jen šest obyčejných hlásek,
Tvoje jméno, možná šest nejkrásnějších sedmikrásek.
První z nich je "Ž" , správně čtené "žet",
jak moc přeji si Tě po mém boku udržet.
Druhé je "A", jako Achylova síla a moc,
ten však ze Tvé krásy žadonil by o pomoc.
V pořadí třetí je "N" jako Nespoutanost duše,
"E" jako Emoce vystřelené z Amorovy kuše.
Dvě přímky na sobě kolmé písmeno "T" tvoří,
a "A" je abeceda, díky níž se moje srdce Tvému dvoří.
Do kolonky "Tvoje špatné vlastnosti" vepsal jsem tři nuly,
neboť jen ty dobré k mému srdíčku již přilnuly.
Možná právě proto píši tyhle řádky nyní,
abych zpečetil to, co nepřejí nám jiní.
Lásku.
že holčina pohledná a charakterní
na tomto světě není.
Jedna má očka zlaté,
nohy dlouhé,dlaně jemné,
zato srdce pýchou zmatené.
Druhá je přátelská a věrná
jemná jako motýl,
ale postavou příšerná.
Jenomže existuje plavidlo,
na němž se ukazuje,
že výjimka potvrzuje pravidlo.
Tou archou výjimečnou,
myslím osobu Tvou,
dívenku přesladce medovou...
aby řeky
tekoucí sem
tekly i tam,
nedosáhne zem.
Přeji si,
abychom ryby,
slony a medvědy nechali být,
protože každý z nás má právo,
právo žít.
Přeji si,
aby kruté války
byly jako lehké jarní vánky.
Přeji si,
aby pole,
květiny, mech
nahradili ten ničivý lidský dech.
Přeji si,
aby lidské fenky
chtěly chlapa pro jeho osobnost
a ne pro jeho trenky:)
Přeji si,
aby zlost, závist a pýcha,
která lidem na záda dýchá,
všude pominula.
přestat tady sedět a nabídnout Ti svou hruď.
Zrovna koukám na fotku, kde usmíváš se na mě,
bůh seslal Ti půvabu opravdu požehnaně.
Dokonalá linie horního rtu podle pravítka,
společná harmonie našich těl je má nabídka.
Rtem spodním protrhla se lavina rudosti,
neviděl jsem rty tak plné hravosti.
Moje rty dychtivě prahnou Tvých,
po dlouhých pusinkách obětavých.
Zoubky bílé jako sněhové peřeje,
Tvým úsměvem srdéčko mé se zahřeje.
Když usmíváš se,lícní kost vystuží tvou krásu,
vytváří to pocit štěstí jako na běžícím pásu.
oči hluboké a lesklé,ne podobné těm mým,
krásou Tvou stávám se zaslepeným...
Řasy rovné a pružné jako pírka paví,
hladově hledět do Tvých očí mě moc baví.
Obočí hezky vyrhané do rysů Tvé tváře,
každý podlehne Tvé kráse jako fikanosti lichváře.
Vlasy hrdě září zdravím a častou péčí,
ostatní holky jen závistivě brečí.
To nic, holky, na tuhle vážně nemáte,
jenom beznadějnou šanci hledáte.
Tak kde jsem přestal, ano už vím,
v lehkosti Tvých vlasů okouzlené božstvím.
Pod nimi ouška, která neschováš
před mými polibky, co pohání mou touhu vpřed.
Něco tak fádního jako hledání dívky jiné,
nemá účel, ba ani logiky jediné.
Nosánek je spojením dvou očí a pusinky,
už se těším až navlečem si prstýnky:)
Krk tak akorát zralý na nejedno políbení,
pomalu k oušku našel bych si zalíbení.
Pupík jako úschovna pro něžné hubičky,
moje rty a tvůj pupík jsou nerozlučné holubičky.
Tvoje krásná prsa dychtivě touží po dotycích,
Tvoje foto nejspíš vystavím si na policích.
Nohy krásně rovné a moc moc moc sexy,
žádné jiné nikdy pohladit nechci.
Touto formou vyjadřuji svoje city,
neznám dívku tak líbeznou jako jsi ty...